Sdělovací prostředky již nějakou dobu věnují pozornost dění na Ukrajině potažmo na Krymu. Je to v pořádku, protože to je bezpochyby jednou z událostí, které jsou pro nás v této době největší. Co ale necítím v pořádku je způsob, jakým je český člověk informován. Pamatuji si, že kdysi dávno asi před 25 lety bylo na jednom místě v Praze mnoho a mnoho lidí a dovolávali se svobody slova. Pamatuji si, že tenkrát lidé jako Havel mluvili o tom, že informace v médiích jsou zkreslené propagandou a lidé mají právo být informováni korektně. Zjišťuji, že za těch 25 let se sice změnilo politické zřízení a nástroje udržení moci, ale to bude asi všechno. I dnes na mne číší propaganda, kam se podívám.
Protože všichni známe, čím nás krmí média, rozhodl jsem se zamyslet a vykonstruovat na základě dostupných informací (a že jich není zase až tak moc) onu pověstnou druhou stranu mince. Tedy proti mediálně raženému podupání lidských práv a autonomie Ukrajiny jako státu postavím to, o čem se nemluví, tedy strategický vliv Krymu a to, čemu říkám pravděpodobné pohnutky. Předesílám, že celá tato konstrukce je sice založená na dostupných informací, ale stále se jedná o nepotvrzenou konstrukci jednoho člověka.
Krym
Přesněji krymský poloostrov má rozlohu 26200km2 převážně zemědělského charakteru. Okolní vody pak historicky umožňují rybolov a jsou hojně využívány jako pro rekreaci. Významná je těžba a zpracování železné rudy.
Historicky je Krym oblast na kterou v roce 1243 vpadli do řídce obydlené oblasti Tataři a přidružili Krym ke Zlaté hordě. I z této oblasti pak podnikali výpady do sousedních států mimo jiné i Ruska. Tyto výpady celkem významně poškozovaly ekonomiku a bezpečnost oblasti a proto se v roce 1783 ruská carevna Kateřina Veliká rozhodla jednou pro vždy toto řádění vyřešit a napadla krymský chanát a připojila ho k Ruské říši. Protože si uvědomovala strategický význam Krymu, nechala vybudovat v hlavním městě Krymu Sevastopolu vojenskou základnu a tím posílila vliv Ruska na celou oblast Černého moře. Zajistila tím nejen ochranu Ruska před napadením z Černého moře, ale také ekonomickou nadvládu nad obchodními cestami, které tudy procházely, zároveň úspěšně napojila ruskou obchodní síť na jižní oblasti s orientálním proviantem.
Později přerodem Ruska na Sovětský svaz se změnila oblast v jednu ze svazových republik a zažil mnoho zajímavých událostí počínaje právě ruskou občanskou válkou, pokračuje okupací německými vojsky v letech 1941-1944 a následným opětovným a 30.6.1945 byla zrušena autonomní republika a Krym se stal oblastí SSSR a to až do 19.2.1954, kdy N. S. Chruščov “zařídil” oddělení Krymu z Ruské SFSR a přidělení k Ukrajinské SSR. Pro úplnost je třeba dodat, že Nikita Sergejevič Chruščov byl v roce 1939 poslán Stalinem, aby vládl Ukrajině. Je zde tedy zřejmý mocenský zájem na zvětšení rozlohy tohoto státu.
V době studené války byla Ukrajina nárazníkovým státem SSSR a proto zde byly rozmístěny ozbrojené síly jak pro pozemní a vzdušný boj, tak zde byly rozmístěny jaderné zbraně a část ruského obranného systému včetně protivzdušné obrany. V době míru se zde protivzdušná obrana snažila bránit SSSR před špionážními lety a neustále monitorovala dění na obloze. Pokud by došlo k vojenskému konfliktu byla tato oblast druhou obrannou linií hned po státech Varšavské smlouvy tedy například pokud by došlo k přechodu vojsk NATO přes území tehdejšího Československa, Maďarska a Polska. Protože tehdejším prioritním plánem NATO bylo v případě ozbrojeného konfliktu ve střední Evropě rozsáhlé použití jaderných zbraní, byly na území Ukrajiny rozmístěny jaderné zbraně pro okamžitou reakci.
Po rozpadu SSSR a Varšavské smlouvy byly opět silné tendence o zpětné připojeni Krymu k Rusku, které vyvrcholily v částečné řešení vytvořením autonomní republiky Krym avšak stále připojené k Ukrajině. Sovětská černomořská flotila kotvící v Sevastopolu byla v roce 1997 rozdělena na ukrajinskou a ruskou část a Sevastopol byl pronajat na 20 let Rusku.
Rusko
Jak jsem již zmínil, Krym představuje pro Rusko jak obchodní tak zejména v posledním století hlavně strategickou záležitost. Je klíčem k vládě nad Černým mořem a z tohoto důvodu je pochopitelná snaha Ruska o zachování nadvlády nad tímto poloostrovem tím více, pokud vezmeme v úvahu vojensko politický vývoj v posledním století, kdy se podařilo Rusku vybudovat kolem sebe nárazníkové pásmo států, uzavřít spojenectví, získat kolonie. Zároveň ovšem investovalo do vybudování nejen diplomatických spojenectví, ale také o značné vylepšení armády. Při rozboru investic Ruska tak narazíme nejen na náklady spojené s reorganizacemi a nutnými modernizacemi, ale stejně jako na straně USA s obrovskými náklady na vývoj více či méně úspěšných zbraní a zbraňových systémů.
A právě zde ve spojení s politikou vnímám jeden z velkých kamenů úrazu. Jde o fakt, že na Krymu byla umístěna součást ruského obranného systému, který se USA jako protivníkovi ze Studené války nikdy nepodařilo překonat. Při původním rozložení sil v Evropě byl Krym výhodně umístěnou figurou na ruské šachovnici rozložení sil. S rozpadem Varšavské smlouvy, oddělením svazových republik a politickému rozpadu socialistického bloku se tak figura Krymu dostala do velmi nepříjemné situace a rusko dále spoléhalo na politicko ekonomické dohody na základě kterých Krym i nadále zůstával pod kontrolou Ruska. Situace se ale přiostřila, když Ukrajina začala směřovat do Evropy a začala navazovat přátelské vztahy s NATO. Rusko se tak dostalo do přímého ohrožení podobného jako v Afghánistánu, kde se američanům podařilo vybudovat leteckou základnu přímo pod břichem Ruska a to se tak dostalo do nepříjemné kontrolované situace. Je třeba připomenout, že když se do podobné situace měly dostat USA, dopadlo to málem nukleární válkou. Je proto zcela pochopitelné, že při představě, že se NATO dostane jak k jaderným zbraním, které Ukrajině zůstaly a ne všechny jsou ještě v jejím vlastnictví, ale také k části ruského obranného systému, došlo k rozhodnutí tento postup zamezit.
Ukrajina
Prakticky po celé 20. století se Ukrajina jeví jako relativně nestabilní stát. I za éry Sovětského svazu patřila mezi svazové republiky, které se snažily vymanit z područí Moskvy a udržovat si vlastní autonomii. Podobně jako Československo, které bylo vždy označováno jako země uprostřed mezi východem a západem, ani Ukrajina nikdy úplně nezapadala do socialistických měřítek.
Poté co od Sovětského svazu “dostala” Krym, snažila se tuto vlivnou figuru maximálně využít. Díky relativně přátelským vztahům se jí tato snaha dobře vyplácela avšak politická nestabilita posledních 25ti let ukazuje, že se nejedná o příliš spolehlivého spojence. Jistou komplikaci představuje i fakt, že Ukrajina je z části obývaná ruskými obyvateli, kteří i nadále sympatizují s myšlenkou velké ruské říše.
NATO
Přístup NATO k Ukrajině a Krymu je zcela praktický, vzhledem k tomu, že tiše a bez mediální podpory je možné pozorovat návrat Studené války, hodí se mít co nejvíce území mezi nepřítelem tedy Ruskem a vlastními zeměmi. Polsko a ČR jako bývalí členové Varšavské smlouvy a teď plní roli nárazníkových států NATO. Ostatně pokud se bavíme o NATO je třeba vzít v úvahu, že ač Evropa tvrdí opak jedná se spíše o klub armád vedený USA než o mírotvůrnou organizaci, lze to vypozorovat nejen z vlivu USA na dění v organizaci, ale také na účinnosti v prosazování svých zájmů. Jistě si všichni vzpomeneme na kauzu radaru v Brdech a jeho parametrů, kdy samotný radar v Čechách stejně jako obranné rakety v Polsku by nebyly schopné ochránit tuto část obranného systému NATO, nicméně velmi účinně by ochránily USA. O bezohlednosti, s jakou se USA snažily prosadit svůj zájem i přes odpor místních obyvatel, není třeba mluvit. Jakou roli hrály vlády obou států si umí vybavit každý čtenář a je na jeho rozhodnutí, jaký postoj zaujme. Z hlediska NATO má Krym shodnou hodnotu jako pro Rusko, jedná se o významnou figuru ve hře, jejíž vlastnictví významným způsobem omezuje prostor protivníka. Ovšem jak Rusko, tak NATO si uvědomují žhavost této otázky a tak se reakce NATO omezuje na prosté diplomatické odmítnutí celé kauzy. Významným důvodem pro takový přístup je například to, že pro přesun jednotek NATO už několik let používá nákup přepravních služeb ruských dodavatelů. Pro NATO je tedy Krym zajímavou a chtěnou figurou ve hře, ale také je předmětem jednoduchých kalkulací o zisku a udržení.
Organizace spojených národů
Slavné “modré přilbičky”, které se účastnily několika konfliktů v posledních desetiletí se v tomto případě moc neangažují. Otázkou je proč? A odpověď je víceméně stejně jednoduchá. Akce provozované touto organizací se odehrávají na poli diplomacie. Historie nám ukazuje, že už prakticky od vzniku, když došlo na kritickou situaci, OSN se zmohlo maximálně na kategorické odmítnutí případně zavedení sankcí jako silnějšího projevu své vůle. Z tohoto pohledu se OSN jeví jako bezzubá organizace, která víceméně ztrácí vliv na dění ve světě a rozpadá se do podoby spíše diskusní skupinky diplomatických zástupců.
Svět
Situace světa je jednoznačná. Je odsouzen k pozorování a čekání, jak celá akce kolem Krymu dopadne. Nemá totiž ani vliv ani prostředky na to, aby do dění zasáhl. I křovák z Afriky dobře ví, že když se perou dvě šelmy, je velmi nerozumné se mezi ně vměšovat a tak svět čeká, co bude dál.